Do Mladé Boleslavi jsem přišel na přelomu roků 92-93. K mé velké radosti jsem záhy zjistil, že je tu aktivní letecko-modelářský klub. Hned jsem se do klubu přihlásil, měl jsem zájem se mimo jiné účastnit soutěží které klub pořádal. Moc se mě líbilo, že se tu , jak jsem se dozvěděl, již několik roků pravidelně pořádá mistrovství ČR. Samozřejmě jsem se hned následujícího ročníku zúčastnil jako soutěžící. Tenkrát ještě aktivně létal i mistr světa Vl. Handlík. Tvrdá konkurence pro začátečníka, obzvlášť když to co jsem měl letu schopného moc požadavkům pravidel neodpovídalo. No zkušenostmi se člověk učí a tak do toho a hlavně se dívat jak to dělá mistr. Zároveň se létala i soutěž Europa Star Cup, pravidla byla trochu jednodušší než pravidla FAI. Této soutěže se pravidelně zúčastňovali  soutěžící z německa, polska, švýcarska, belgie a samozřejmě češi. Přijížděli ostraváci, brňáci, plzeňáci a další. Po soutěži byla v tělocvičně tancovačka, hrála kapela Handlíci. Na ploše byl stánek s občerstvením, pivo, tam jsšem také poznal Miloše, pravidelně si vychutnával dvanáctku. Později, když se Vladimír začal věnovat trochu větším modelům jsem zůstal sám kdo reprezentoval klub. Získal jsem hodně přátel v zahraničí, rád jsem jezdil na jejich soutěže. Nepamatuji kolik členů tenkrát klub měl, vždy se ale podařilo soutěž uskutečnit. Létalo se na letišti hned kousek od Chrástu, dráha nic moc, zato téměř všichni trefili přistávací plochu (mě se to párkrát nepovedlo).

Měli jsme místo určené k parkování aut a prostor kde stávaly naše modely.

Mezi soutěžemi jsme chodili skoro pravidelně létat v sobotu a v neděli, říkali jsme, že jdeme do kostela. Postupně jsme plochu troch zvětšili, měli jsme na sekání trávy takovou samohonku sekačku za kterou jsme se střídali. Tomáš měl pěkně promaštěný sešit a tužku, takovou co člověk dostane v Ikei, asi sedm centimetrů dlouhou a s tou si zapisoval členské příspěvky na sekání. 200kč. Klub živořil, soutěže skončily, doba temna ale kamarádství.

Vývoj jde ale dál, našel se ochotný Tomáš a klub se renovoval. Už je to zase skoro pět let. Dnes se můžeme řadit mezi kluby které mají krásné letiště ve Valech, druhé letiště na Bralci kde se ale nesmí létat. Je jen pro Vyvolené a tam já nepatřím. Tak mě nezbývá, jako mnoha jiným chodit na letiště ve Valech. Někdy se nás tam sejde i  několik.

Je to hezký plácek, volný prostor ze všech stran. Máme pěkně pomalovanou boudu, zatím se používá jako skladiště vyřazeného zahradního a jiného nepořádku s opcí, že se to jednou změní. Učinili jsme již několik více méně nezdařených pokusů o pořádání soutěže, možná že se to někdy zase povede. Prý se na tom pracuje.

Jó vývoj jde kupředu. Teď máme stanovy, letištní řád, platíme litr (připočteme pokuty) a jsme spokojeni. Nebo ne?